tehovcz

Štiřín

 

Aby strom dorostl úctyhodných rozměrů, musí být schopen odolávat silnému větru. Mnohdy je to boj nerovný. Ve čtvrtek 5.10. se tento živel rozhodl prověřit naši odolnost, ale byť byl tak silný, že lámal celé stromy, na nás si nepřišel. Na výlet do nedalekého zámeckého parku ve Štiříně přes nepřízeň počasí vyrazilo z Tehova přes 50 lidí.

 

Před zámkem bylo vidět odhodlání všech, popasovat se kdejakou nepřízní. Já v roli pořadatele vstoupil do zámku, kde jsme měli domluven sraz s průvodcem a požádal recepční, aby panu RNDr.Větvičkovi zavolala, že jsme již dorazili. Ochotná recepční ihned zvedla telefon, krátce promluvila pak ztuhla a zbledla. Bleskově mi prolétlo hlavou vše, co o parku vím a bylo mi jasné, že tím dychtivý dav neuspokojím. V ten moment do dveří vstoupil doktor, který rázem vylečil dva na smrt nemocné.

 

V zahradě před zámkem jsme se shlukli kolem přednášejícího botanika a začalo soupeření. Písmem by si spisovatel s větrem snadno poradil, leč zde musel silného protivníka zdolat hlasem. Bylo jasné, že kdo bude blíž, lépe uslyší a všichni vpředu být nemohou a přesto nedošlo k žádným strkanicím:-)

 

 chumel

 

Mé až k obzoru! Krajináři navrhovali průhledy parkem tak, aby majitel mohl vidět a ukázat, že jeho jest kam až oko dohlédne. "Na jedničce" jsme mohli obdivovat skupinu štíhlých smrků, které zachytávají první nepovedené rány golfistů. Celý park je protkán golfovými fervejemi a někteří proto říkají, že díky golfu je ve Štiříně krásný park. Já zase vidím, díky parku, krásné golfové hřiště.

 

Fotograf

 

Viděli jsme nejstarší lípu v parku, jejíž věk je odhadován na 200 let. Těšilo nás, že naše nejsilnější lípa u kostela by se s ní mohla směle měřit. Potkali jsme v parku také douglasky. Ano, ty stromy, které byly přihlášeny do naší tehovské soutěže "Nejsilnější strom" jako jedle. V angličtině se jmenují "Douglas fir" a "fir" je anglicky jedle, přesto nám pan doktor Větvička potvrdil, že o jedli se opravdu nejedná. Prý je to jako bychom řekli, že hruško-jablko je jablko. No, zřejmě není:-)

 

Z mladších stromů nám dále přestavil hadovité smrky, které zapomněly větvení, krásné duby, které se právě probarvovaly nádhernou nachovou barvou a asi nejvíce nás zaujal "kytkou", jejíž dospělosti se prý starší z nás asi nedočkají, ale ti mladší se za takových 1300 let budou moci prohánět na koni v dutině kmene této rostliny. Ano, i Sekvojovec obrovský je v parku k vidění.

 

fotografie

 

Z dalších zajímavostí jsme mohli spatřit veliký čarověník vysoko v koruně borovice, ze kterého pochází bonsai s přívlastkem Ringhoffer. A nakonec jsme viděli, jaký je rozdíl mezi dubem letním a zimním na podzim:-) a jírovec, který netrpí klíněnkou, což je v našich končinách již rarita. Na otázku co dělat s tou potvůrkou se nám dostalo překvapivé odpovědi. Nic. Tedy nic s ní nedělat. Žádný strom klíněnka dosud nezahubila. Jen omezuje přírůstky a strom má proto pevnější dřevo.

 

Už teď nedokážu vyjmenovat vše, co jsme viděli a slyšeli, ale ani ten, kdo neměl tu čest být s námi, nemusí zoufat. Na jaře je pravidelně jeden den pořádána akce "Rozkvetlý Štiřín", kde nám zámecký zahradník může zážitky připomenout. 

 

Děkujeme Vám, pane Větvičko.

Jiří Pilný

 

Více obrázků naleznete v galerii.